Fotky rysa na Šumavě již většina z vás viděla. Většinou to jsou ty ve výběhu na Kvildě a nebo amatérské fotky rysa z nečekaných setkání. Fotky z divočiny, které vypadají jako by na nich rys doslova pózoval, tak přesně takové umí pořídit Vladimír Čech mladší, který se zaměřuje na focení divoké zvěře po celém světě. U nás ho můžete vidět hlavně na Šumavě, v Českém lese a poslední dobou častokrát i v Doupovských horách.
Ahoj Vláďo, kam se zrovna chystáš fotit?
Ahoj! No co se zahraničí týče, tak se v květnu chystám na Covidem několikrát odloženou cestu do Indie za mým milovaným tygrem. Doma se snažím nezahálet a starám se pravidelně o „své“ dlouhodobé foto-projekty – rys ostrovid (Šumava a Český les) a kočka divoká (Doupov).
Pověz nám jak je možné, že ty tvé fotky šumavských kočiček jsou až neuvěřitelně “strojené”. Je to hlavně díky technice a nebo i hlavně kvůli tvým znalostem?
Když jsem před cca 6ti lety stavěl svoji první „fotopast“, tak byl záměr hodně jednoduchej – prostě a jednoduše jsem chtěl vyfotit DOBŘE i toho našeho „tygra“ (rysa) ve volné přírodě a z očí do očí se mi to do té doby nepodařilo. Měl jsem za sebou letmá setkání, ale pořádnou fotku žádnou.
Ke druhé části tvojí otázky – jedno bez druhého se neobejde a roky, kdy jsem piloval techniku i nasbírané zkušenosti v terénu mi dávají za pravdu. Myslím si nebo pevně věřím, že i na nových snímcích je to vidět.
Fotografování touhle cestou je ale (a to zejména u nás v Čecháčkově) dost nevděčný, protože ty hodiny, dny, týdny, měsíce a dost často roky práce za JEDNÍM barevným obrázkem prostě nejsou tak snadno vidět.
Jak dlouho hledáš místo než někam nastražíš fotopast? A jak takové hledání vypadá? Pomáhá ti někdo z dané lokality?
To je různý … když jsem s tím začínal, tak jsem hledal na vlastní pěst. Neměl jsem osobní zkušenosti se stopováním kočkovitých šelem, ale poměrně rychle jsem nasál informace z různých zdrojů a pak už jen pokus-omyl v terénu. S přibývajícími zkušenostmi a sem tam povedenou fotkou se rozrůstala i síť kontaktů. Často komunikuji např. s „lesáky“ nebo myslivci, kteří znají les jak svoje boty, což má spoustu plusů i mínusů, ale to je na samotný článek!
Po několika letech jsem dostal možnost spolupracovat na projektu 3Lynx pro NP Šumava a s pomocí „klasických“ fotopastí jsem měl na starost monitoring severozápadní části parku a CHKO, což BYL … a protože s NP na monitoringu rysa stále spolupracuju, tak dosud i JE ohromný posun. Cenné informace a zkušenosti v terénu čerpám od těch nejpovolanějších!
Na Doupově zase těžím z práce kamaráda Jirky Sochora – ten tamní populaci kočky divoké dá se říct objevil. I na všech zahraničních projektech pracuju s lokálními odborníky a častokrát i celými organizacemi a to nejen proto, abych zvýšil své šance na dobrou fotku, ale taky abych se aktivně zapojil do ochrany konkrétního zvířete nebo druhu!,
Vzpomeneš si na svou první fotku rysa v šumavské divočině? Všechny tvé fotky, alespoň pro mé oko, vypadají dokonale. Je ještě něco, co bys chtěl zdokonalit? Případně jak by měla vypadat tvá dokonalá šumavská fotka?
Děkuju😊 … „dokonalá“ fotka je pro mě mýtus a zároveň trochu strašák, protože to už by nešlo, kam se posouvat!? „Dokonalou“ fotku jsem teda rozhodně zatím nepořídil, protože pořád mám hlavu plnou nápadů … realizace je ale ohromně složitá a jak už jsem naznačil výš – pořízení takový jedný vysněný může trvat roky! Zmínil bych např. svoji fotku rysa s hvězdným nebem na pozadí a vycházejícím měsícem – je to jedna jediná fotka – žádné spojování 20ti dohromady, žádná koláž, žádný malování ani pokročilá retuš ve Photoshopu. Dohromady muselo klapnout tolik věcí, že je pro mě doteď skoro nepředstavitelný, že snímek fakt vzniknul. Jo a první obrázek rysa na Šumavě? Jak bych mohl zapomenout – to byl vlastně celý „spouštěč“ mojí snahy o lepší fotky … byla totiž fakt hrozná!
Fotopasti rozmisťuješ už pár let. Pociťuješ i ty, když se pohybuješ po Šumavě, že ta návštěvnost je větší a větší a lidi potkáš i tam kde bys je nečekal?
Vnímám to, jasně. Snažím se pohybovat spíš v méně turisticky „zasažených“ oblastech – ne v jádru NP. Můj rajón co se monitoringu rysa týče je severozápad a hlavně CHKO … na soukromých projektech většinou pracuju mimo NP. Ano, co se četnosti populace rysa týče, tak je to složitější, ale dneska už mi nejde o kvantitu, resp. nepotřebuju milion podobných snímků rysa na značkovacím místě – v ČR a na Šumavě konkrétně se snažím vymyslet zase něco nového – zachytit unikátní chování nebo třeba nevšední kompozici. Před týdnem jsem zrovna seděl několik večerů za sebou u čerstvého strhu rysího kocoura, a protože chodil jen v noci, tak mi nezbylo nic jiného než jej zkusit zvěčnit za svitu hvězd a měsíce a docela se zadařilo. Mimochodem kromě fotopastí se mi už toho našeho tygra podařilo zachytit i hezky „z očí do očí“ a bylo to také u strhu – to je asi jediná možnost, jak jej mimo absolutní náhodu vidět.
Dostal si se i do nějaké nebezpečné situace při pohybu mezi zvěří? Napadá mě třeba čas říje a nějaké setkání s jelenem.
Tak tady asi čtenáře zklamu nezáživným odstavcem – u nás jsem se do nebezpečné situace v lese nikdy nedostal. A co se týče zvířat a jejich „nepředvídatelného“ chování, tak vlastně ani v zahraničí ne … při cestovaní mi nejvíc „drtí koule“ přelety a hlavně přejezdy autem. Letošní jarní cesta do pralesa Severní Sumatry byla poměrně adrenalinová, ale spíš z pohledu počasí – silné deště, bouřky a potůčky rozvodněný v řeky plný peřejí, po kterých jsme měli naplánovanou cestu zpátky z džungle do vesnice … to byl docela zážitek. 😊
Díky za tvůj čas a přejeme spousty úspěšných úlovků na tvoje pasti. Co by jsi nakonec vzkázal milovníkům Šumavy?
Nejezděte o víkendech na Modravu! To mě asi v Parku nepochválí… 😊 😊 😊
Vladimír Čech ml.
